Recenze k premiéře: Intelektuální břitkost konverzace rychle překonává kontaktní fázi. S přibývajícím alkoholem v krvi pomalu odkvétající ženy poodhalují povahy, životní peripetie, zklamání, Pyrrhova vítězství v rodinách i v profesi každé z nich. Na povrch vystupují i jejich nemalé komplexy zastírané falší, překotnou otevřeností, s berličkou nad jakýkoli vztah povýšeného, osvobozujícího feminismu.
Žantovská na scéně Černé labutě, která neposkytuje příliš možností k scénografickému kouzlení, natož pak k jeho variacím, vybavila prostor kovovými židlemi, stoličkou a náznakem počítačového království umístěného na klavíru. Židle jsou startovacími plochami ke střetům, na té v popředí pak každá z aktérek má možnost k sondáži vlastního nitra; s  pohnutkami předcházejícími výpady i ústupy.
Je jasné, že středobodem sbližování a nových sporů přítelkyň, a jak se ukáže, v životě soukromém i pracovním pěkných mrch, je samozřejmě chudák nebožtík. Ani tak moc nezáleží na tom, která z nich může za jeho smrt. Ty čtyři na scéně si vedou suverénně. Asi svým hrdinkám rozumějí, i když se s osobními pocity divákům svěřovat nemusí. A že jich na premiéře bylo! A ne ledajakých.

J. P. Kříž, Právo, říjen 06