O AKCI A AUTORECH

Já taky a taky já a my všichni

Název výstavy Dana Trantiny vychází z jeho obrazu Me Too (Mars) z roku 2017. Přestože se motiv toho obrazu vztahuje k Danovým malířským úvahám o Marsu a větším či menším možnostem sexuálních dobrodružství mezi pozemšťankami a marskými (či snad marťanskými) vaginálními opylovači, vypadá to, jakoby název výstavy marketingově těžil z nedávno ještě mediálně prosperující kampaně, vybujelé v zemi, kde vše, co bylo včera, zejména jde-li o vztah mezi lidskými živočichy, zmatenými svojí sexuální rozdílností a někdy, pravděpodobně, zneužívajícími silové pole či překračujícími meze ideálních dobrých mravů, je víc než jen zítra, a budoucnost se tak definitivně ztrácí v překladu. To je jistě stran názvu výstavy pravda, proč ostatně nevyužít reklamně svádivý potenciál heštegu mí tů, dokud to není kopyrajtem chráněná značka. Tedy, doufám, že dosud není.
Jiný Danův obraz ze stejné série z před dvou let se třeba jmenuje Procházka se psem. A je na něm namalována žena (výrazná ňadra) se psem, jak vyje (vyjmenovaný slovo výt) do nebe. Tak i tak by se mohla výstava jmenovat: Procházka se psem. Šlo by v podstatě o totéž, ale nedalo by se s tím tak malebně hrát, přehazovat slova, a přitom zůstávat stále ve stejném významu. Ale nejde přeci jen o to. Jak lze jistě v podtextu vycítit, mí tů tů mí, což současně vypadá a zní, jak refrén trampského táborákového citově rozbolavělého songu ze dvacátých let od Štěchovic, kdy jiskry prskaly ke zčernalému nebi rozzářenému myriádami hvězd a hvězdiček a planet a černých děr (černý díry ale nejsou vidět), tak podtext a kontext a semtext názvu a výstavy a obrazů je jistě širší, komplexnější a komplikovanější. Možná je výrazem zmatků, kterými se navzájem zásobujeme, a ke kterému se tak či onak stavíme, musíme stavět. Snažíme se dobrat vyprávěním podstaty, protože i přes mohutný vědomý skepticismus někde v hloubi genetických kódů snad věříme, že to vše přeci jen má nějaký význam. Možná, že to jen podstatný důvod, proč maluje Dan Trantina obrazy, a proč je maluje tak divokým, vášnivým, expresivním, vrstevnatým způsobem. Dana baví exploativně malovat a vyprávět a potvrzovat svoji existenci, která jen neklouže po banální kariérní spirálce, ale vydírá se výrazově vtíravými vizuálními výrazy zpod povrchů do hloubek a zase zpět, jak pendl s barvami z pekla do nebe, zastávka na Zemi jen na znamení. Z nepřehledna abstrahovaných a abstraktně expresivních forem se vyloupne figura či tvář. Mužská i ženská i jiná. Známá i neznámá. V té z nejposlednějších Danových obazových sérií třeba Angela Davis (i když bych tam chtěl větší chumáč těch kudrnatých černých vlasů), Matka Tereza, Marilyn Monroe. Koukám na ty obrazy a zmocňuje se mi neklid, neboť tuším, jak je to všechno podivné a neuchopitelné. Nejen otázka, co znamená žena a co znamená muž, zvláště když furt nevíme, co je to život, jen tušíme, že se dějí různé věci a také sviňárny. Danovy obrazy jsou ovšem také vtipné. To bych neměl zapomenout.

Kurátor:

Martin Dostál

Prohlídky možné v sobotu a neděli od 14 do 18 hodin nebo po předchozí domluvě na art@cernalabut.cz

ABOUT THE EXHIBITION AND THE ARTISTS

Me too and too me and we all

_The title of Dan Trantina’s exhibition is based on his painting Me Too (Mars) from 2017. Although the motif of this painting relates to Dan’s painting reflections on Mars and to greater or smaller possibilities of sexual adventures between female earthlings and Martian vaginal pollinators, it seems as if the title of the exhibition benefited in terms of marketing from the recently still media-prosperous campaign, thriving in a country where everything that was yesterday, particularly if it concerns relations between human animate beings, confused by their sexual differences and sometimes, probably, misusing force field or overstepping the limits of ideal good manners, is more than just tomorrow, the future thus definitely getting lost in translation. This is certainly true with regard to the title of the exhibition; after all, why not to use the advertising seductive potential of the hashtag me too while it is not a copyrighted trademark. Well, I hope it isn‘t so far.Another Dan’s painting from the same series of two years ago is called Walk with a Dog. And there is a woman (striking breasts) painted in it with a dog, howling at the heaven. Either way, the exhibition could be titled: Walk with a Dog. Basically, it would be the same, but it would not be possible to play with it so picturesquely, to switch words, still maintaining the same meaning. But it’s not only that. As can be surely felt from the subtext, me too too me, which, at the same time looks and sounds like the refrain of a tramp campfire song, emotionally painful, from the 1920s from somewhere near Štěchovice, when sparks sputtered up to the blackened sky lit by myriads of stars, planets and black holes (but black holes are probably not visible), the subtext and context and semtext of the title and the exhibition and the paintings is surely large, more comprehensive and more complicated. Perhaps it is an expression of the confusion we are supplying each other with and to which we assume, or even must assume, this attitude or other. By telling a story, we try to get to the essence, because despite the massive conscious scepticism somewhere in the depths of the genetic codes we may believe that it all has some sense after all. Maybe this is the essential reason why Dan Trantina makes paintings and why he paints them in such a wild, passionate, expressive, layered manner. Dan enjoys to exploitatively paint and narrate and confirm his existence which does not slip on a banal career spiral but rather thrusts its way using intrusive visual expressions from beneath the surfaces to the depths and back again, as a pendulum with colours from the hell to the heaven, only request stop on the Earth. A figure or a face turns out from the chaos of abstracted and abstractly expressive forms. Male or female or other. Known or unknown. In the last of Dan’s painting series for example Angela Davis (though I would like a larger tuft of that curly black hair there), Mother Teresa, Marilyn Monroe. I look at those paintings and I am becoming to feel uneasy, for I know how strange and ungraspable all this is. Not only the question of what a woman means and what a man means, especially when we still don’t know what life is, we only suspect that various things happen and now and again also dirty tricks.But Dan’s paintings are also funny. I shouldn’t forget that._

Gallery curator:

Martin Dostál

Saturday and Sunday 2–6 pm

Dates upon request in advance, via e-mail art@cernalabut.cz