od 11. 12. 2023 – 6. 2. 2024

TĚLO ZLATO SVĚTLO

Erika Voith – TĚLO ZLATO SVĚTLO

Karlovarský malíř, a také keramik, Jan Samec (nar. 18. listopadu 1955 v Karlových Varech) je svého druhu legendou tamního uměleckého provozu. Je nejen pokračovatelem místního rodinného artistního klanu – malířem byl jeho otec, je jím i jeho sestra Varvara Divišová, a umění se věnuje i jeho syn, všichni Janové – ale je také dlouholetým ředitelem karlovarské Galerie výtvarného umění. Dvojjedinost umělce a galeristy nebývá obvyklá, ale v Janově případě se daří navýsost harmonicky propojit obé aktivity a umělecky kultivovat lázeňský kraj, osudově zkoušený po druhé světové válce opuštěním německého obyvatelstva. S kulturní kultivací v jiném prostředí má ostatně Jan, jako potomek bílé ruské emigrace do prvorepublikového Československa, doslova genetické zkušenosti.

SZlatým hávem obestřené obrazy Eriky Voith vychází právě z fascinace skvostnými byzantskými ikonami nebo raně křesťanskými mozaikami. Intenzivní impuls vedl umělkyni k dokonalému osvojení starověké řemeslné metody zlacení. Autentičnost její tvorby v intencích letité tradice podtrhuje užití ryzího dvacetičtyřkarátového zlata a pigmentů namletých v proslulém holandském mlýnu Verfmolen de Kat. Převážně zemité tóny v rozmanitých odstínech příhodně vyvažují jasný metalický třpyt v harmonickém akordu teple laděného koloritu.

V širokém repertoáru Eričiných námětů dominuje nahé lidské tělo v rozličných polohách a pózách, vždy veristicky vykreslené. Zvláštní pozornost věnuje malířka gestům, artistním pozicím rukou a každému článku jednotlivých prstů. Obsahují ruce promlouvající jako nástroj němé komunikace skrytý význam, tajný kód? Pečlivě zaznamenaná poddajná pokožka dlaní navíc evokuje důvěrný lidský dotek, obnaženou křehkost a zranitelnost. Všeobjímající zlatou aurou jako by Erika vzdávala hold lidství. Projevuje úctu k tělu v roli důmyslného chrámu a k lidské vnímavosti vůči druhým i vůči sobě samému.

V tomto roce autorka posunula výraz svých děl směrem k současným aktuálním trendům. Obrazy doplnila o prvek reálného světla ve formě neonových trubic a prosvětlených lightboxů. Svit z elektrického zdroje staví jako paralelu k pomyslné záři zlata. Zároveň nutně vzniká neotřelý kontrast mezi hodnotou tisíci lety prověřenou a nedávným výdobytkem moderní společnosti.

Michaela Vaňková
Kurátorka výstavy

[156]