od 11. 12. 2024

ZELENÝ JAGUÁR

HYPERREALISMUS ZE SBÍRKY PAVLAFEIGLA

Karel Balcar
Zdeněk Daněk
Miloš Englbert
Jan Gemrot
Jindřich Hájek
Pavel Holý
Jan Mikulka
Blanka Nováková
Leoš Suchan
Zuzana Dvorská Šípová
Zdeněk Trs
Blanka Valchářová

Co svět světem stojí, a lidé v něm tvoří umění, existuje také prapodivná nutnost toto umění sbírat. Je to touha i nutnost, která postihuje císaře, krále, průmyslníky, intelektuály, umělce, bankéře, živnostníky i zaměstnance, a také Pavla Feigla (nar. 1965). Mít sbírku a být jí obklopen je vždy vášní, koníčkem, profesionální posedlostí, spojením s minulostí i budoucností, naplněním života. Pavel Feigl chtěl být takovým sběratelem a stal se jím. Veden láskyplným pohledem do minulosti, kdy se společnost scházela v salónech, obklopena uměleckými díly a duchaplnými hovory, tu u velkoprůmyslníka Jindřicha Waldese, tu u leckoho jiného, procházel různými sběratelskými patry, zjišťoval možnosti, nechal se inspirovat. Došel pak k tomu, co je u sběratelů nejvzácnější, došel ke specializované sbírce, sycené osobními uměleckými vazbami, ke sbírce vyprofilované a tím pádem komplexní, vypovídající o určité době a stylu, a také, a to v neposlední řadě, o osobnosti sběratele.

Tím stylem, který Pavla Feigla uchvátil, byl hyperrealismus. Ostatně k různým formám realismu tíhnul už od počátků svého sběratelství, s hyperrealismem v jeho počátečním stádiu se také jistě setkal v nesčetných přátelských kontaktech s rodinou Theodora Pištěka, ale ten zlomový okamžik se stal až v roce 2005. Tehdy ho profesor Milan Knížák vzal k profesorovi Zdeňku Beranovi, umělci spojenému s uměleckými výboji od 60. let, kdy ostatně v Evropě i Americe docházelo v umění znovu na realistické tendence, ať už ve spojení s postsurrealismem nebo novou figurací nebo rovnou v absolutní a nové formě fotorealismu či hyperrealismu. Pro Pavla Feigla byla Beranova malířská tvorba zjevením, naplněním jeho představ o současném umění, formovaných obdivem k magritovskému surrealismu, či tvorbě německé legendy Gerharda Richtera nebo kontroverzního malíře Gottfrieda Helnweina. A od Zdeňka Berana vedla cesta i do jeho hyperrealistického malířského ateliéru na pražské Akademii, kde v tu dobu učil, k jeho žákům a žákyním. A sbírka byla na světě, utvrzená roku 2008 založením Feigl Gallery, která průběžně vystavuje hyperrealistická díla po celé republice. V čase svůj záběr rozšířila i na další hyperrealistické tvůrce a dnes představuje ucelený pohled na jeden ze směrů, který má od 90. let svoje nepřehlédnutelné postavení na české scéně.

Černolabutí výstava ukazuje reprezentativní kolekci obrazů hyperrealistických malířů a malířek, v celé škále motivů a malířské bravury, z nichž bych poukázal na signifikantní jména, jako jsou Karel Balcar, Zdeněk Daněk, Miloš Englbert, Jan Gemrot, Zdeněk Trs či Pavel Holý, jehož obraz Zelený Jaguár dal nejen název celé výstavě, ale také jemně připomíná další sběratelovu libůstku, jíž jsou staré modely této legendární značky.

Kurátor výstavy: Martin Dostál

[166]